Když miminko kouše dudlík, nemusí jít o problém s dudlíkem samotným. Ve věku 3 až 12 měsíců dítě objevuje ústy okolí, zkouší sílu čelistí a často si tak ulevuje při napětí v dásních. Někdy ale dudlík kouše proto, že je unavené, čeká na pozornost nebo už mu nevyhovuje velikost a tvar savičky.
U kousání dudlíku je důležité postupovat jinak než při kousnutí během kojení. Tady není hlavním tématem přisátí ani poranění bradavky, ale bezpečnost pomůcky, stav úst dítěte a způsob, jakým dudlík používá. Následující kroky vám pomohou rozlišit běžné žvýkání od situace, kdy je potřeba dudlík vyměnit nebo poradit se s odborníkem.
1. Sledujte, kdy a jak miminko dudlík kouše
Nejprve si během jednoho dne všímejte okolností. Poznamenejte si, zda dítě kouše dudlík hlavně před usnutím, po probuzení, při pláči, během hry nebo krátce po jídle. Zapište si také věk dítěte v měsících a to, zda má nateklé dásně, více slintá nebo si strká do úst i prsty a hračky.
Jiný význam má jemné přežvykování savičky během hry a jiný opakované silné stisknutí, po kterém je dudlík deformovaný. Pokud dítě kouše především v období, kdy se prořezávají zuby, může jít o způsob, jak si ulevit od tlaku v dásních. Podle českého portálu NZIP se první mléčné zuby obvykle začínají prořezávat mezi 5. a 10. měsícem, takže právě v této věkové skupině se kousání dudlíku objevuje poměrně často.
Jak poznáte, že první krok pomohl: Po jednom až dvou dnech máte jasnější představu, jestli dítě kouše hlavně při únavě, při bolesti dásní, nebo náhodně během celého dne. Nemusíte vést složitý záznam. Stačí několik krátkých poznámek, které vám ukážou opakující se vzorec.
2. Prohlédněte dudlík před každým dalším použitím
Dudlík, který miminko pravidelně kouše, kontrolujte pečlivěji než dudlík, který pouze saje. Zaměřte se na savičku, spoj mezi savičkou a štítkem i na držátko. Lehce savičku promněte mezi prsty a opatrně ji vytáhněte do stran. Pokud se objeví prasklina, natržení, lepkavý povrch, změna barvy, ztvrdnutí nebo část, která se odlepuje, dudlík dítěti už nedávejte.
Nezkoušejte poškozené místo odstřihnout ani dudlík opravovat lepidlem. Taková úprava může vytvořit další malou část, kterou by dítě mohlo vdechnout nebo spolknout. Při výběru nového dudlíku hledejte informace o použití pro konkrétní věkovou skupinu a evropskou normu EN 1400. Tato norma stanovuje bezpečnostní požadavky a zkušební metody pro šidítka pro kojence a malé děti; potvrzuje to například rozhodnutí Evropské komise zveřejněné na EUR-Lexu.
Pokud dítě dudlík kouše intenzivně, mějte připravený náhradní kus, ale nepoužívejte ho automaticky bez kontroly. Náhradní dudlík by měl být stejný typ a odpovídat věku dítěte. Zvlášť opatrná buďte u dudlíků s ozdobami, řetízky, stuhami nebo přidanými částmi. Na spaní nepřipevňujte dudlík k oblečení šňůrkou, která by se mohla zachytit kolem krku.
Jak poznáte, že druhý krok funguje: Dudlík nemá žádné trhliny ani uvolněné části a po každém použití víte, zda je stále bezpečný. Jakmile najdete poškození, vyřadíte ho bez odkládání na později.
3. Nabídněte bezpečnou náhradu pro kousání
Jestli miminko dudlík kouše hlavně přes den, nemusíte mu ho pokaždé hned vracet do úst. Nejprve zkontrolujte, zda není hladové, unavené, přehřáté nebo nepotřebuje přebalit. Potom můžete nabídnout vhodné kousátko určené pro kojence. Vybírejte pomůcku bez malých oddělitelných částí a používejte ji podle pokynů výrobce.
Kousátko nemusí být zmrazené. Velmi studený předmět může být pro citlivé dásně nepříjemný a při poškození také hůře odhalíte praskliny. Vhodnější bývá chladné kousátko z lednice, čistý vlhký hadřík určený pro dítě nebo jemná masáž dásní čistým prstem. Nedávejte dítěti tvrdé potraviny, které by se mohly odlomit, ani předměty z domácnosti, jejichž materiál není určený ke kousání.
Když miminko dudlík kouše pouze z nudy, pomůže krátká změna činnosti. Položte před něj hračku odpovídající věku, nabídněte kontakt, mluvte na něj nebo ho vezměte na chvíli do náruče. Dudlík tak nebude jedinou pomůckou pro každou situaci.
Jak poznáte, že třetí krok funguje: Dítě dokáže část potřeby kousat přesunout na bezpečnou pomůcku a dudlík zůstává neporušený. Nemusí přestat kousat okamžitě. Důležitá je změna: kousání je kratší, méně silné nebo se objevuje jen v období podrážděných dásní.
4. Nastavte pravidla podle věku dítěte
U miminka ve věku 3 až 5 měsíců obvykle není nutné dudlík kvůli samotnému kousání hned rušit, pokud je nepoškozený a dítě ho používá bezpečně. Můžete ale začít rozlišovat, kdy ho skutečně potřebuje. Jiný režim je vhodný pro usínání a jiný pro dobu, kdy si dítě hraje, žvatlá a poznává okolí.
Po 6. měsíci zkuste dudlík postupně omezovat na spánek nebo uklidnění. Doporučení NHS pro rozvoj řeči uvádějí, že po přibližně 6 měsících je vhodné držet dudlík hlavně pro noc a denní spánek, protože dítě potřebuje více prostoru pro žvatlání a zvukové hry. Podrobně to vysvětluje NHS služba pro řeč a jazykový vývoj.
U dítěte kolem 12 měsíců už má smysl pracovat na postupném odstavení dudlíku. Neznamená to, že ho musíte odebrat ze dne na den. Začněte tím, že ho necháte doma v postýlce, nepoužíváte ho při hře a nabízíte ho pouze v předem známých situacích. Pokud dítě dudlík hledá, pomůže stejný rituál: pochování, písnička, krátké čtení nebo oblíbená hračka.
Jak poznáte, že čtvrtý krok funguje: Miminko vydrží část dne bez dudlíku, při žvatlání ho nemá v ústech a uklidní se i jiným způsobem. U starších miminek se může několik dní objevovat více protestu. To samo o sobě neznamená, že postup nefunguje.
5. Hlazení dásní spojte s hygienou dudlíku
Dudlík, který dítě kouše, se dostává do kontaktu se slinami, jídlem i povrchy kolem něj. Oplachujte ho podle pokynů výrobce a při pádu na zem ho před vrácením dítěti očistěte. Dudlík neolizujte v ústech dospělého. NZIP upozorňuje, že olíznutím dudlíku mohou rodiče přenést na dítě bakterie spojené se zubním kazem.
Dudlík nikdy nenamáčejte do medu, cukru, sirupu ani džusu. Sladká vrstva zvyšuje riziko zubního kazu a zároveň může dítě naučit spojovat dudlík se sladkou chutí. Med navíc není vhodný pro děti do 1 roku kvůli riziku kojeneckého botulismu. Po prořezání prvního zubu začněte zuby čistit dvakrát denně podle doporučení dětského zubního lékaře.
Vyhněte se také gelům a znecitlivujícím přípravkům nanášeným na dudlík bez doporučení zdravotníka. Pokud má dítě výrazně oteklé dásně, horečku, puchýřky v ústech, krvácení nebo odmítá pít, nemusí jít pouze o prořezávání zubů.
Jak poznáte, že pátý krok funguje: Dudlík není lepkavý, dítě ho nedostává s cukrem ani medem a po objevení prvního zubu máte zavedené pravidelné čištění. Kousání samo o sobě nezpůsobuje zubní kaz, ale sladké látky a dlouhodobé používání dudlíku mohou ústní hygienu zhoršovat.
6. Vyhledejte pomoc, když kousání doprovází další potíže
Objednejte se k dětskému lékaři nebo dětskému zubnímu lékaři, pokud dítě dudlík kouše tak silně, že ho opakovaně ničí, poraní si ústa nebo má potíže s příjmem mléka a tekutin. O radu požádejte také tehdy, když se v ústech objeví nehojící se ranka, bílý povlak, výrazné zarudnutí, otok nebo krvácení.
Rychlejší vyšetření je vhodné při dušnosti, náhlém kašli po rozkousnutí dudlíku, modrání, výrazné malátnosti nebo podezření, že dítě spolklo část savičky. V takové situaci dudlík uschovejte, pokud je to bezpečné, a zdravotníkovi popište, co se stalo.
Kousání dudlíku tedy většinou nevyžaduje okamžitý zákaz. Nejprve zjistěte, kdy se objevuje, zkontrolujte stav dudlíku, nabídněte bezpečnou pomůcku pro kousání a podle věku postupně zkraťte dobu používání. U dítěte ve věku 3 až 12 měsíců je nejdůležitější, aby dudlík nebyl poškozený, nebyl potíraný sladkým a nenahrazoval jídlo, pití, spánek ani běžný kontakt s vámi.
