Hodně záleží na věku. Příkrmy se podle doporučení Světové zdravotnické organizace obvykle zavádějí kolem 6. měsíce. Děti ve věku 6 až 8 měsíců mívají 2 až 3 jídla denně, od 9 měsíců 3 až 4 jídla denně. Do 12 měsíců přitom obvykle nepotřebují svačiny; pokud mají mezi jídly hlad, nabízí se spíše mateřské mléko nebo kojenecká formule.
Vyzkoušejte následující postup krok za krokem. Cílem není zabránit každému upuštění sousta, ale nastavit bezpečné a klidné stolování.
Krok 1: Nejprve zjistěte, proč jídlo padá na zem
Jednou až dvakrát dítě jídlo upustí náhodou. Později může stejný kousek pustit záměrně a sledovat, co uděláte. To je běžná součást učení. Miminko si procvičuje prsty, dlaň, koordinaci ruky a očí i chápání jednoduché příčiny a následku.
Všímejte si okamžiku, kdy házení začíná. Pokud dítě jídlo mačká, olizuje, prohlíží a teprve potom pustí, pravděpodobně ho zkoumá. Jestli se odvrací, zavírá ústa, odstrkuje lžičku nebo začne házet téměř všechno najednou, může být syté, unavené nebo přestimulované. Házení se může objevit také tehdy, když je porce příliš velká nebo když dítě čeká příliš dlouho na další sousto.
Co sledovat: Zkuste si během několika jídel poznamenat, zda házení přichází na začátku, uprostřed, nebo na konci. Pokud se opakuje hlavně na konci, berte ho jako možný signál nasycení. Pokud se objevuje od prvního sousta, zkontrolujte únavu, polohu v židličce a velikost nabízených kousků.
Krok 2: Reagujte klidně a jídlo nevracejte donekonečna
Když miminko pustí jídlo na zem, zkuste zůstat věcná. Dlouhé napomínání, smích i opakované podávání stejného sousta mohou házení nechtěně posilovat. Dítě totiž získá výraznou reakci a může ji začít zkoušet znovu.
Jednou můžete kousek bez komentáře uklidit. Pokud dítě hází dál, položte před něj menší porci a zbytek nechte mimo dosah. Když je zřejmé, že už nechce jíst, jídlo ukliďte a nabídněte další mléčnou dávku podle jeho běžného režimu. Není nutné miminko přesvědčovat, aby snědlo předem určené množství.
Pomoci může krátká a stále stejná věta: „Jídlo patří na stoleček. Když už nechceš, ukaž mi to.“ Pokud dítě pokračuje v házení, řekněte: „Vidím, že už máš dost. Jídlo teď uklidíme.“ Taková reakce nastaví hranici bez křiku a bez vytváření napětí kolem jídla.
Signál zlepšení: Po několika jídlech se házení nezmění v dlouhou hru. Dítě možná stále něco upustí, ale rychleji přijme, že jídlo nebude pokaždé vráceno a že jídlo může také skončit.
Krok 3: Nabízejte menší množství a umožněte bezpečné zkoumání
Na tác dejte jen jeden až tři malé kousky a další přidejte podle potřeby. Plný talíř může být pro miminko lákavý k převrácení a zároveň zvyšuje množství jídla, které skončí na podlaze. U kašovité stravy můžete použít malou misku s protiskluzovým nebo přísavným dnem.
Jídlo není potřeba dítěti neustále odebírat jen proto, že si s ním hraje. Dotýkání, mačkání, roztírání a olizování pomáhá poznávat chuť, vůni, teplotu i konzistenci. NHS doporučuje umožnit miminku jídlo držet, dotýkat se ho a postupně si osvojovat samostatné jedení. U nových chutí může trvat 10 nebo více nabídek, než si na ně dítě zvykne.
Pod židličku položte omyvatelnou podložku, starý ubrus nebo čistou rohož. Úklid pak nebude důvodem k nervozitě a dítě nebude muset kvůli každému upuštěnému soustu čekat na přerušení jídla.
Praktická kontrola: Pokud se po zmenšení porce prodlouží doba, kdy dítě skutečně jí nebo zkoumá jídlo, pravděpodobně mu předtím vadilo množství na tácu. Jestli začne házet okamžitě i jeden jediný kousek, zaměřte se spíše na signály sytosti nebo na únavu.
Krok 4: Zkontrolujte polohu, tempo a bezpečnost
Miminko by mělo jíst vzpřímeně, stabilně a pod stálým dohledem. Nohy by měly mít oporu, pásy židličky mají být zapnuté podle návodu a dítě nemá jíst vleže, při lezení ani v autě. Bezpečná poloha usnadňuje polykání a dává dítěti lepší kontrolu nad rukama.
Nespěchejte se lžičkou. Nabídněte sousto a počkejte, až dítě otevře ústa. Pokud zavře pusu, odvrací hlavu nebo odstrkuje lžičku, dejte mu pauzu. Nenutit do jídla je důležité i tehdy, když většina porce skončí na podlaze.
Házíte-li měkké jídlo, není to totéž jako dušení. Dávení bývá hlasité a může zahrnovat slzení, vytlačení jídla jazykem nebo dávivý pohyb. Dušení bývá tiché a dítě nemůže správně dýchat. NHS popisuje rozdíl mezi dávením a dušením a doporučuje znát základní první pomoc. Při skutečném dušení jednejte podle kurzu první pomoci a volejte 155.
Potraviny upravujte podle věku a schopností dítěte. Tvrdé, malé a kulaté kousky mohou být rizikové. Kuličkové potraviny, například hroznové víno nebo cherry rajčata, rozčtvrťte; tvrdší zeleninu uvařte doměkka a jídlo krájejte na vhodné měkké proužky. Během jídla dítě nikdy nenechávejte samotné.
Bezpečnostní signál: Dítě sedí stabilně, má volné ruce, jí bez spěchu a při dávení se dokáže samo nadechnout. Opakované kašlání, dušení, výrazné zvracení nebo potíže s polykáním už nejsou jen otázkou házení jídla.
Krok 5: Rozlišujte běžné období od důvodu ke konzultaci
Občasné házení jídla je u miminek běžné, hlavně v době, kdy se učí jíst rukama a rozpoznávat vlastní sytost. Není nutné kvůli němu okamžitě měnit celý jídelníček. Pomáhá pravidelný rytmus, klidné prostředí a přiměřené porce.
Kontaktujte pediatra, pokud dítě při jídle opakovaně kašle nebo se dusí, má po jídle vlhký či bublavý hlas, obtížně dýchá, jídlo se mu vrací nosem, výrazně odmítá většinu konzistencí nebo nepřibývá podle očekávání. Potíže s polykáním mohou vyžadovat vyšetření a někdy také doporučení logopeda či nutričního terapeuta. Varovné příznaky uvádí také doporučení NHS k poruchám polykání.
Pokud dítě pouze občas upustí sousto, jinak je čilé, prospívá a bezpečně polyká, stačí většinou klidná reakce. Nabízejte malé porce, nechte ho jídlo poznávat a konec jídla přijměte jako běžnou součást učení.
Hlavní pravidlo zní: jídlo má být bezpečné, klidné a bez nátlaku. Miminko se teprve učí, co s jídlem dělat. Každé upuštěné sousto proto nemusí znamenat problém, který je nutné okamžitě napravit.



