U každého dítěte probíhá vývoj trochu jinak. Některé miminko začne používat první smysluplné slovo kolem prvních narozenin, jiné až mezi 12. a 18. měsícem. V období od 3 do 12 měsíců proto není cílem naučit dítě konkrétní slovo, ale vytvořit dostatek klidných příležitostí k poslouchání, napodobování a společné pozornosti.
Krok 1: Začněte u očního kontaktu a společné pozornosti
Co přesně udělat: Při krmení, přebalování nebo mazlení si sedněte tak, aby miminko vidělo váš obličej. Mluvte pomalu, krátce a s přirozeným výrazem. Popisujte to, co se právě děje: „Teď oblékáme ponožku.“ „Naléváme vodu.“ „Podívej, tady je míček.“ Není nutné vytvářet zvláštní lekci. Nejvíc příležitostí vzniká během běžného dne.
Ve 3 až 6 měsících dítě často sleduje obličej, reaguje na známý hlas, směje se a začíná vydávat samohláskové zvuky. Podle doporučení Pediatrické kliniky 2. LF UK a FN Motol se hlasová komunikace začíná výrazněji rozvíjet kolem 2. měsíce a kolem 6. měsíce se objevuje žvatlání.
Jak poznat posun: Miminko se na vás při mluvení dívá, ztiší se, usměje, pohne pusou nebo se pokusí odpovědět zvukem. Oční kontakt nemusí trvat dlouho. Důležité je, že se opakovaně vrací k vaší tváři a hlasu.
Krok 2: Odpovídejte na zvuky jako v malém rozhovoru
Co přesně udělat: Když miminko zavrká, zapiští nebo zabrouká, zopakujte podobný zvuk a potom chvíli počkejte. Nechte prostor, aby se mohlo ozvat znovu. Můžete napodobit například „ááá“, „mmm“ nebo „bů“. Potom přidejte jednoduché slovo: „Ano, slyším tě.“ „To je krásné povídání.“
Tím dítě učíte střídání rolí. Nejprve mluví ono, potom vy, pak znovu ono. Tento princip je pro pozdější rozhovor důležitější než bezchybné vyslovování. Kolem 6. měsíce mohou být zvuky pestřejší a kolem 9. měsíce se často objevují delší řady slabik, například „ba-ba-ba“ nebo „ma-ma-ma“. Zpočátku nemusí označovat konkrétní osobu. Jde hlavně o zkoušení hlasu, rytmu a pohybu mluvidel.
Praktická pomůcka: Po otázce nebo větě vydržte přibližně 3 až 5 sekund v tichu. Miminko potřebuje čas, aby zvuk zpracovalo a našlo vlastní odpověď. Když hned pokračujete další větou, může přijít o možnost zapojit se.
Jak poznat posun: Dítě začne zvuky měnit podle nálady, hlasitosti nebo situace. Může „povídat“ při hře, volat z postýlky nebo se snažit napodobit vaše zvuky. I když řeč zatím zní jako žvatlání, jde o důležitou součást přípravy na první slova.
Krok 3: Pojmenovávejte svět, který miminko právě objevuje
Co přesně udělat: Navazujte slova na věci, na které se dítě dívá, sahá nebo ukazuje. Když se dívá na psa, řekněte: „Pes.“ Když drží lžičku, pojmenujte ji: „Lžička.“ Když slyší vodu ve vaně, řekněte: „Šplouchá voda.“ Používejte krátká slova a opakujte je v podobných situacích.
Nezahlcujte miminko dlouhým vysvětlováním. Jedno slovo můžete rozšířit o jednoduchou větu: „Míč. Červený míč.“ „Auto. Auto jede.“ Dítě tak slyší nejen název věci, ale také popis vlastnosti nebo činnosti.
Vhodné jsou předměty, které dítě dobře zná: rodiče, sourozenci, jídlo, oblíbená hračka, zvířata, části těla a běžné činnosti. První slovo nemusí být dokonale vyslovené. Pokud dítě používá stejný zvuk opakovaně pro stejnou osobu, věc nebo situaci, může jít o začínající významové slovo.
Jak poznat posun: Miminko se po vyslovení známého slova podívá správným směrem, natáhne se k předmětu nebo změní výraz. Kolem 12 měsíců může rozumět přibližně 20 až 100 slovům, přestože samo jich používá výrazně méně. Porozumění proto sledujte stejně pozorně jako mluvení.
Krok 4: Využijte knížky, písničky a opakování
Co přesně udělat: Vyberte leporelo s velkými obrázky a několikrát týdně si ho prohlížejte. Nemusíte přečíst celý text. Ukazujte obrázky, pojmenovávejte je a počkejte, zda dítě otočí hlavu, natáhne ruku nebo vydá zvuk. Můžete říct: „Kde je kočka?“ a potom sami ukázat: „Tady je kočka.“
Opakování není pro miminko nuda. Pomáhá mu spojit zvuk se stejnou věcí a situací. Stejnou písničku můžete zpívat při koupání nebo před spaním. Rytmus a melodie dítěti usnadňují zachytit, kdy slovo začíná a končí. Doprovázejte říkanky jednoduchými pohyby, například máváním, tleskáním nebo schováním obličeje.
Podle NHS doporučení pro podporu řeči pomáhá mezi 6. a 12. měsícem ukazovat na věci, které společně vidíte, prohlížet si obrázkové knížky, hrát hry na střídání a opakovat zvuky dítěte.
Jak poznat posun: Dítě začne předvídat známou část písničky nebo hry. Usměje se před schováním obličeje, začne kopat nožkami při oblíbené říkance nebo se podívá na obrázek, který už zná. Takové reakce ukazují, že spojuje zvuk, slovo a situaci.
Krok 5: Dejte prvnímu slovu význam, ne známku
Co přesně udělat: Když dítě řekne vlastní podobu slova, přijměte ji a správný tvar pouze přirozeně zopakujte. Pokud řekne „ba“ a ukazuje na míč, odpovězte: „Ano, míč.“ Nenuťte ho, aby slovo opakovalo přesně. Vyhněte se také zkoušení typu „Řekni máma“ několikrát za sebou.
První slovo může být zkrácené, neúplné nebo použité jen v určité situaci. Za významové lze považovat takový zvuk, který dítě používá opakovaně se stejným záměrem. Nemusí jít o slovo vyslovené jako u dospělého. Důležitější je spojení zvuku s osobou, předmětem nebo žádostí.
Nabízejte volby, ale jen dvě možnosti: „Chceš vodu, nebo mléko?“ Potom chvíli počkejte na pohled, gesto, zvuk nebo slovo. I ukázání je komunikace. Mluvení se rozvíjí spolu s gesty, společnou pozorností a porozuměním, ne odděleně.
Jak poznat posun: Dítě používá stejný zvuk při podobných příležitostech, snaží se získat vaši pozornost, ukazuje, podává předmět nebo čeká na odpověď. Kolem prvních narozenin mohou některé děti používat několik slov pro velmi známé osoby nebo věci. Jiné v tomto věku hlavně žvatlají a rozumějí jednoduchým pokynům.
Krok 6: Chraňte prostor pro hlas a včas si řekněte o radu
Co přesně udělat: Během dne omezte dlouhé pasivní poslouchání obrazovky a místo něj nabídněte kontakt tváří v tvář. Pokud dítě používá dudlík, nenechávejte ho v ústech po celý den, zvlášť ve chvílích, kdy si spolu hrajete a povídáte. NHS doporučuje dudlík postupně přestat používat do 12 měsíců, protože s dudlíkem v ústech se dítěti hůře žvatlá a napodobují zvuky.
Promluvte si s pediatrem, pokud miminko nereaguje na hlasité zvuky, neotáčí se za hlasem, přestane používat dříve zvládnuté zvuky nebo máte pochybnosti o sluchu. Zpozornět je vhodné také tehdy, když se kolem 9. až 10. měsíce neobjevuje žádné žvatlání, případně když dítě dlouhodobě nereaguje na jméno ani na známé zvuky. Neznamená to automaticky potíž, ale odborné posouzení může přinést klid a případně rychlou pomoc.
Jak poznat, že postup stačí: Dítě má každý den příležitost slyšet váš hlas, zapojit se zvukem nebo gestem a sdílet pozornost u hry, jídla či knížky. Není potřeba zapisovat každé nové žvatlání ani porovnávat dítě s vrstevníky. Sledujte hlavně postupný posun: více reakcí, pestřejší zvuky, lepší porozumění a větší zájem o společné „povídání“.
První slova se nerodí z tlaku. Vyrůstají z opakovaných drobných rozhovorů, ve kterých miminko zjišťuje, že jeho pohled, gesto i zvuk mají pro okolí význam. Když mu odpovídáte, pojmenováváte společný svět a dopřáváte mu čas, vytváříte pevný základ pro další řečový vývoj.







